Bernský salašnický pes

Bernský salašnický pes nevyzařuje pouze útulnost, je ve skutečnosti mimořádně mírumilovný, dobromyslný a velmi dobře se hodí jako rodinný pes.

Profil plemene bernský salašnický pes

• Původ: Švýcarsko
• Velikost: velký
• Hmotnost: cca. 35–50 kg
• Charakter: dobromyslný, přítulný
• Věk dožití: cca. 8–9 let
• Barva srsti: tříbarevný (černá, hnědá, bílá)
• Péče: komplexní
• Potřeba pohybu: střední
• Vzhled: silný, pevný
• Výška v kohoutku: 58–70 centimetrů
• Srst: dlouhá, lesklá

Povaha bernského salašnického psa

Stejně jako medvěd vyzařuje útulnost díky svému vzrůstu a husté srsti, platí to i o bernském salašnickém psovi. Jednoduše vás zve k pomazlení, přitulení a hraní. Protože je mimořádně mírumilovný a má vysoký práh podnětů, velmi dobře vychází s dětmi. Měly by se však naučit, jak se k tak velkému a mohutnému psovi chovat. Není to plyšový medvídek, se kterým si můžou dělat, co chtějí. Zaslouží si respekt, ale také potřebuje dobrý výcvik. Protože kromě své přátelskosti a loajality má také hodně sebevědomí a je tvrdohlavý. Jedno je jisté: přes veškerou útulnost je život s bernským salašnickým psem málokdy nudný.

Historie bernského salašnického psa

Jak název napovídá, plemeno pochází ze Švýcarska a vzniklo poblíž města Bern. Přesněji v Dürrbachtalu, proto byli psi na konci 19. století nazýváni také „Dürrbächler“ nebo „Dürrbachhund“. Stejně jako jeho tři bratři (Appenzellský, Entlebušský a Velký švýcarský salašnický pes) byl bernský salašnický pes používán ke hnaní a ochraně stád a ke hlídání domů a farem. K jeho povinnostem navíc patřilo tahání vozíku s mlékem.

Na začátku 20. století byl bernský salašnický pes za hranicemi Švýcarska téměř neznámý. To se změnilo, když byli první psi předváděni na výstavách. V roce 1907 se někteří milovníci plemene rozhodli založit „Swiss Dürrbach Club“. O tři roky později byl konečně přijat první standard plemene a bylo dohodnuto populárnější jméno Bernský salašnický pes. Dlouho byli spolehlivými pasteveckými a hlídacími psy. Rostoucí industrializace a vyhlazování vlků nakonec učinilo jejich práci nadbytečnou. Dnes jsou chováni téměř výhradně jako rodinní psi.

Chov bernského salašnického psa

Milujete přírodu a nepatříte k lidem, kteří chtějí být vždy v teple? Pak máte dobré podmínky pro to, abyste s bernským salašnickým psem dobře vycházeli, protože miluje dlouhé procházky na čerstvém vzduchu. Špatné počasí, vítr a zima mu moc nevadí, přeci jen má hustou srst. Vysoké teploty jsou mu naopak méně po chuti. Pak se raději zdržuje v chladu a vyhýbá se přílišnému pohybu. Procházky ale nesmí být moc krátké, jinak by mohl přibrat. Navíc potřebuje psychickou stimulaci. Nepatří sem vytrvalostní sporty nebo rychlé psí sporty, jako je agility. Určitě to ale může být náročné, jako je tomu například u výcviku na terapeutického nebo záchranářského psa.

Charakteristika plemene bernský salašnický pes

Bernský salašnický pes je dlouhosrstý, velký, silný pes se silnými končetinami. Na jednu stranu je dobromyslný a přátelský, ale také velmi ostražitý a nebojácný. Typická je pro něj černá základní barva a hnědé znaky na hlavě a nohách. K tomu se přidává bílá barva na obličeji, hrudi, tlapkách a špičce ocasu, což má za následek velmi nápadný celkový vzhled. Od svých tří bratrů se odlišuje tím, že jako jediný má dlouhou srst, která může být rovná nebo mírně zvlněná.

Výcvik bernského salašnického psa

Pokud se 50 kilogramový pes rozhodne táhnout určitým směrem, je těžké ho zastavit. Proto by měl být výcvik prováděn svědomitě již od štěněte. Ideální je k tomu psí škola, kde se bernský salašnický pes také učí, jak komunikovat s ostatními psy a lidmi. To zahrnuje například to, že vyskakování, hrubé hraní nebo dokonce boj nejsou dobře přijímány. Zde je nutná důslednost a trpělivost, aniž byste byli hrubí. To by vážně narušilo vztah mezi psem a člověkem a mohlo by to v budoucnu ztížit výchovná opatření.

Péče o bernského salašnického psa

Vzhledem k jeho bujné srsti musíte počítat s tím, že péče vám zabere více času. Bernský salašnický pes je milovník přírody, který miluje vítr, který mu profukuje srst a nebojí se špíny a bláta. V bytě se tedy nevyhnete špíně a poletujícím chlupům. Pro snížení množství potřebného úklidu se doporučuje pravidelné česání. To je také důležité, abyste se vyhnuli chomáčům chlupů, které se časem tvoří a značně znesnadňují úpravu. Bernského salašnického psa je nejlepší česat zhruba každé tři dny. Dvakrát ročně při výměně srsti, by se mělo důkladné vyčesávání provádět, pokud možno, každý druhý den. Psovi se tak přechod výrazně zjednoduší.

Zdraví bernského salašnického psa

Jakkoli se může zdát bernský salašnický pes robustní, bohužel patří mezi plemena s nejkratší délkou života. Průměr je pouhých devět let. I když existují výjimky s věkem 12 let, může bernský salašnický pes taky snadno zemřít v sedmi letech. Jednak je to dáno obecně kratší délkou života velkých psů a jednak geneticky podmíněnými chorobami. Patří mezi ně dysplazie loktů a kyčle psů, stejně jako problémy s ledvinami a rakovina. Navíc obezita psů a z toho vyplývající následky často zkracují jejich život. Proto je důležité zajistit, aby měl váš pes vhodnou stravu a dostatek pohybu.

Strava bernského salašnického psa

Chcete-li krmit bernského salašnického psa zdravou stravou, měli byste používat vysoce kvalitní krmivo pro psy. Kompletní krmivo zcela pokrývá energetické a nutriční potřeby psa – v duchu bezproblémové výživy. Další doplňky obecně nejsou nutné, ale při výběru správného krmiva je třeba vzít v úvahu velikost, věk, konstituci a energetické nároky psa.

FAQ - nejčastější dotazy o bernském salašnickém psovi